Z Mildury, ktera lezi pulkou ve state New South Wales a druhou pulkou ve Victorii, pokracujeme severovychodnim smerem na znamy park Mungo. Skoro hned za mestem konci asfaltovy povrch na silnici a dalsich 100 km jedeme sirokou prasnou cestou, ktera e chvilemi velice spatna. Obcas mineme protijedouci auto, vsichni ridici se tu zdravi. Pekny zvyk.

Jedeme asi 100km/h kdyz se najednou ozve TRRRRRRRRRRRRR od leveho zadniho kola. Zvuk jak kdyby prez sebe preskakovaly ozubena kola. No nazdar. Rychle zastavujeme a jdeme se podivat co se deje. Na prvni pohled je vsechno vporadku, kdyz si vsimnu, ze od pneumatiky vede cosi smerem do blatniku. Pari to sem? Hmmm... asi ne, zkousim tu vec vytahnout...je tam vzpricena. Je to kus jakehosi oceloveho dratu. Cast prosla plastovym vnitrnim blatnikem, druhy konec nastesti ne pneumatikou. To jsme meli stesti.

Zanedlouho mijime fotogenicky stary vrak auta kousek od cesty. Bylo by zajimave znat jeho historii.

K Mungu uz zbyva sotva 13 km, kdyz po leve strane zahledneme opustenou usedlost. Zajizdime az k ni, je to scena jako z filmu. Nikde ani zivacka, jen se odkudsi ozyva vrzani kusu odtrzeneho vlniteho plechu se kterym si pohrava vitr, obcas se prez pisek prozene koulejici se trs nejakeho kere, suche horko a slunce. Celkovy pocit z tohoto mista jeste umocnuji kosterni pozustatky jakehosi zviratka. Arumpo je jmeno teto opustene farmy.

Mungo je nazev dnes jiz vice jak 10 000 let vyschleho jezera. Jeho vychodni breh byl erozi vymodelovan do utvaru dnes znameho jako "Cinska zed". U vstupu do parku je velice pekne informacni cntrum s expozici o histirii cele oblasti. Je znamo prvni osidleni nekdy pred 60 000 lety! Nasly se tu kosterni pozustatky zname "zeny z Munga". Je tu opet samoobsluha na placeni vstupu do parku, zalepujeme do obalky 7 dolaru a vydavame se po dne byvaleho jezera k Cinske zdi.

Kolem ni vede asi 70 km dlouha naucna cesta prochazejici misty velmi ruznorodou krajinou. Od huste vysusene buse, prez piskove duny az po uplne ploche dno jezera Mungo. Potkavame spousty klokanu a parek ptaku emu.

Lake Mungo nas tedy nezklamalo, je to krasny kus krajiny, pro ktery stalo zato sem vyrazit.

Davame si pozdni obed, pri ktrem pozorujeme orla klinoocaseho dorazejiciho na havrany, kteri si nedaleko pochutnavaji na nejake nevabne mrsine. Dnes bychom jeste radi stihli zapad slunce nad jezerem Menindee v narodnim parku Kinchega.

Cestou na sever projizdime farmarskymi oblastmi, potuluji se tu stada ovci a krav - obcas musime zastavit a pockat az se kravicky rozmysli, kam ze silnice uhnout.

K jezeru Menindee prijizdime tak akorat na zapad slunce. Ale kde je voda? Jezero, nebo spise system jezer, lezi na rece Darling - jedna z nejvetsich rek Australie. Mela tu byt hejna vodnich ptaku... Je sucho. Cele letosni leto je vyjimecne suche a jezero Menindee je bez vody. Trosku nas to mrzi, ale rikame si - stejne jsme to meli poceste.

Zitra je posledni den roku 2006 a my jeste nevime kde stravime Silvestra. Dnes nocujeme v luxusnim hotelu Royal Exchange v Broken Hill. Ne zebychom byli tak rozmlsani, ale nikam jinam se Irena v 10 vecer uz nedovolala.

DALSI DEN