Podzemni hotel byl kupodivu velmi utulny a rozhodne se v nem clovek necitil jako v dole. Byla tu jidelna, citarna, mistnost s vyrivkou...

White Cliffs je mesto hledacu australskych opalu. V dobe nejvetsio rozmachu (1897) zde zilo kolem tisicovky lidi. V lete je tu nesnesitelne vedro a tak si lide zacali dulni sachty pretvaret ve sva obydli. Melo to spousty vyhod - konstantni teplota 21 stupnu po cely rok, nebylo potreba kupovat drahy stavebni material... Dodnes zde ulice nemaji jmena, osidlena mista maji adresu napr. "Dugout No 34" coz znamena "Vykop cislo 34".

Dnes se tu opaly stale tezi, osada ma vsak uz jen asi 140 obyvatel.

Rano jedeme na prohlidku opalovych dolu. Jsou to vlastne jen sachty kolmo dolu, kolem nichz je navrsena hlusina.

Na chvili zastavujeme na par mistech a prohrabujeme kupy kameni, jestli nahodou nejaky zapomenuty kousicek opalu nenajdeme. Zadny tam nebyl.

Tak si alespon kupujeme flasticku s ulomky opalu a hranolky v mistnim, pravdepodobne jedinem, bufetu. Pripomina nam ceske vesnicke obchody - par polic kolem zdi se zbozim od zubni pasty prez pasticky na mysi a chleba po motorovy olej. Uprostred mistnosti par stolu s drevenymi zidlemi pro hosty, kteri tu chteji zahnat hlad. Obchod slouzi zaroven jako benzinova pupa. Venku u stojanu si nacerpate, musite si pamatovat kolik mate platit a tuto castku u pokladny zaplatite. Nikdo nekontroluje, jestli jste si za 50 dolaru nenatankovali plnou cisternu. Spolu s nami tu nakupuje i muz s jednim okem a zjizvenou lebkou, nepochybne dlouholety hledac opalu. Nevydrzi cekat ve fronte (skupina turistu s detmi si objednala hamburgry a obsluha - jeden muz - je ted kdesi vzadu pripravuje) a pise na papirek za kolik nakoupil, pak jej poklada na pokladnu a odchazi. Tak to tady funguje.

Po chvili dostavame i my svoje hranolky a dokonce mapu s vyznacenou okruzni trasou po White Cliffs. Pokracujeme smerem ke slunecni elektrarne. Ctrnact parabol o prumeru 5m soustreduje slunecni paprsky do sveho ohniska, kde byl drive umisten vodni system na vyrobu pary, ktera pak pohanela turbinu o vykonu 25KW. Pozdeji byl system zmodernizovan a elektrina se vyrabela pomoci fotovoltaickych clanku, elektrarna tehdy dodavala 70MW za rok. Dnes je elektrarna nefunkcni, paraboly tu vsak zustaly.

Posledni nasi zastavkou ma byt mistni hrbitov. Prave vystupujeme z auta, kdyz v tom se zvedne vitr ktery stale sili a zveda ze zeme spousty cerveneho pisku. Obloha je najednou tmavofialoveseda a zvireny pisek je vsude kolem nas, sotva stojime na nohou. Radeji nastupujeme zpet do auta a hrbitov vynechavame.

Boure pomalu ustupuje a my vidima na obzoru stejny jev, jako vcera pri bource. Jakoby kour valici se z jednoho mista na obzoru. Ted uz vime co to bylo. Zadny blesk nezapalil bus, byla to pisecna boure na cele klasicke bourky.

Opoustime toto pozoruhodne mesto a stejnou cestou kterou jsme sem vcera v noci prijeli, se vracime do Wilcanie. Opet sledujeme spousty klokanu pasoucich se vsude kolem. Krajinou se zjevne nedavno prehnal lijak, voda se jeste nastacila vsaknout ani odtect, silnice je misty pod vodou. Barva zeme je uzasna. Cervena, fotky nejsou vubec barevne "vylepsovane", tak to opravdu vypadalo. Misty je krajina uplne pod vodou. Brva klokani srsti neuveritelne ladi do cele scenerie. Byla to asi nejpozoruhodnejsi krajina, kterou jsme na ceste videli.

Z Wilcanie odbocujeme doleva, na vychod, zpet do civilizace. Ridici uz se tu nezdravi, silnice uz je asfaltova... a zitra uz budeme zase v Sydney - v tak odlisnem svete od toho, ktery ted opoustime.

DALSI DEN