Ctvrtek 28. zari. Druhy den na ceste. Pospichame s balenim, protoze uz v devet hodin musime byt v 17 km vzdalene Baird Bay. Doufame ze vyjde pocasi, ze nebudou moc velke vlny, ze bude tepla voda (v tuhle rocni dobu asi nebude ale doufat muzeme, ne?) a hlavne v to, ze tam budeme vcas. Jedeme se potapet s divoce zijicimi  Sea Lions (lachtany).

Ech, spinava panev od vcerejsich stejku... umyt uz jde ztuha. Snazime se uvest dum do puvodniho stavu a nic tady nezapomenout. Nakonec se jeste jdeme podivat na jak krasnem miste nad plazi jsme to vlastne bydleli...

Projizdime branou z vlniteho plechu a frcime co to da. Prijizdime vcas, vita nas syn provozovatelu teto atrakce, Alana a Trish Payne. Fasujeme neopreny a po dvou malych skupinkach prejizdime clunem k lodi, ktera nas vyveze skoro az do usti zatoky. Jen co vyrazime z kotviste, objevuji se kolem lode delfini. Trish nam o nich povida, jak je uz za ty roky vsechny poznaji a jak je maji pojmenovane. Asi za 10 minut jizdy lod kotvi a opet nasedame do maleho clunu, ktery nas odveze do prirodniho "bazenu" - okrouhle casti zatoky, ve kere nejsou kameny, je melka voda a piscite dno. Tam skaceme do vody a tam na nas uz netrpelive cekaji lachtani! Nejsou nauceni, ze od lidi dostanou zradlo, zadne nedostavaji. Jak rikala Trish - "Nemyslete si, ze oni jsou tu pro vasi zabavu, to my jsme tady pro jejich zabavu a jestli je budete nudit, odplavou!" A opravdu. Cekaji na melkem dne, co jim ukazeme. Jsou velmi hravi a zvidavi. Moje podvodni pouzdro na fotoaparat ma zarive cervene doplnky, to je strasne zajimave, to se musi prozkoumat. Jeden z mladych lachtanu mi primo cucha do objektivu. Je to uzasny pocit, kdyz se mi o ruku otrely jeho dlouhe fousy...

Po 20 minutach ve studene vode uz je nam opravdu zima. Alan nas bere na maly motorovy clun na malou projizdku k ostrovu, kde maji Sea Lions kolonii, povaluji se na brehu a hykanim reaguji na Alanovo hvizdani. Na lodi nas ceka velmi prijemny teply caj nebo kava, podle libosti. Zpatecni cestou jeste brazdime vody zatoky, jestli nas znovu nenavstivi delfini. A najednou jsou tu! Za nimi do vody vsak jdou uz jen dva nejvetsi otuzilci. Jde s nimi i Trish vybavena jakymsi elektronickym plasicem zraloku. Zraloci a delfini tady spolu ziji v jakesi smirne symbioze.

Vyprava za tuleni je u konce, vracime neopreny a loucime se s Alanem a Trish.

Plni krasnych okamziku s divokymi zviraty, vyrazime na dalsi cestu. Nasim cilem jsou zvlastni kamenne utvary zvane "Murphy's Haystacks". Pocasi nam preje, do cervena zbarvene kameny pekne ladi ke tmave modre obloze. Prochazime mezi temito zvlastnimi utvary a fotime.

Stara povest vypravi, ze jednoho dne sel totalne ozraly kovboj Murphy z hospody v osade Calca na svuj ranc. Cesta dlouha, Murphyho nohy uz se sotva vlecou, pulnoc davno odbila. Kdyz tu nahle jeho oci zpod tezkych vicek spatrily na obzoru kupy sena. I rekl si ozraly Murphy "Uz nemuzu. Vylezu si na nejakou tu kupu sena a vyspim se tam do rana..." Coz se mu stalo osudnym. Lezl na podivne kameny v domeni ze jde o kupy sena, uklouzl, spadl na zem a tam ho kousl jedovaty had. Od te doby se temto kamenum rika Murphyho Haystacks - Murphyho kupy sena...

To jsem si vymyslel. Ale mohlo to tak byt, ne?

Kdyz uz jdeme k autu, prave prijizdi maly autobus z nehoz vystupuji nam zname tvare z tury za lachtany. Uz se ale asi nepotkame, maji namireno dale na zapad, nase cesta vede opacnym smerem, na vychod, smerem k narodnimu parku Gawler Ranges.

V osade Minnipa opoustime asfaltovou silnici a stacime se na sever, prvni zastavkou ma byt Minnipa Hill. Cervene zbarvena skala. Je k ni pristup trosku oklikou, nase cesta konci na poli u plotu za kterym se pasou ovce. Trosku nas zacina tlacit cas, delame par fotek a jedeme dale na sever k Pildappa Rock. Za volant seda Irena, aby si taky vyzkousela rizeni velkeho auta. Slo ji to dobre! Cesta je zatim dobre znacena a tak bez problemu nachazime tento zajimavy skalni utvar. Prejizdime malou terenni vlnu na silnici a najednou je v dalce pred nami zelena stena. V prvni chvili vubec nevime, co to je. Pildappa Rock porostla zelenym mechem. Dost pripomina zmensenou Ayers Rock (ta cervena skala uprostred Australie). Nikde nic a najednou kamenny monolit. Zdolavame vrchol jen s lehkym zadychanim.

Tesne pred pul sestou vecer vyjizdime od Pildappa Rock. Radi bychom se dostali alespon na predhuri Gawler Ranges. Neni nam to doprano. Spatne znacene, nebo spise neznacene cesty a nase ne dostatecne podrobne mapy - nevime kde jsme a kam jedeme. Slunce uz se skoro dotyka obzoru, projizdime nadhernou krajinou, jejiz barva je umocnena svetlem zapadajiciho slunce. Je cas se otocit na zpatecni cestu.

Jizda noci je uzasna. Jen obcas potkame nejake protijedouci auto. Jeho svetla o nem davaji vedet daleko drive, nez jej skutecne mineme. Rovna silnice daleko pred nami, protijedouci svetla zmizi... aby se za par desitek sekund zase objevila trosku bliz. A tak se to opakuje do doby, kdy lze rozeznat oba reflektory a kdy s autem zaclouma vzduchovy vir za dlouhym nakladakem riticim se noci kamsi kdovi kam. Uz jsem asi unaveny, brzdim v domeni, ze je prede mnou prez silnici tirak... Davame si chvilku pauzu.

21:30 zastavujeme opet v Kimbe pro vino.

Dnesni noc budeme spat v klasickem motelu na predmesti Port Augusta, presne jako z filmu, prizemni budova s pokoji a parkovani primo pred vchodem...

Victoria - South Australia den treti