Sobota 30 zari. Ani jsme se nenadali a pulku dovolene mame za sebou. Ani to nemuzu rict Irene, konce dovolenych snasi spatne. Kdo by taky ne.

Loucime se s nasim Victoria hotelem a zvykame si na mensi auto a manualni prevodovku. Sotva se do nej vejdou nase zavazadla. Ze Strathalbynu vede nase cesta primo na vychod. Projizdime krajinou vinic a solnych jezer. Mam cukavi v rukou, kdyz mijime velke cedule lakajici kolemjedouci do sklipku na ochutnani vina, i noha na plynu je nejaka lehci. Nevydrzime to a u jedne vinne oazy zastavujeme, vsak nemusime nic koupit, ne? Hmm, po ochutnani se nam zda, ze musime. Z Langhorne Creek si odvazime dve lahve lahodneho cerveneho a jeste dvoulitrovou lahev vyborneho portskeho. Pri nakladani naseho drahocenneho suvenyru do auta premyslime, jak se vejdeme do 20 kg limitu zavazadla na osobu pri letu zpatky do Sydney...

Malym zpestrenim je trajekt prez Murray River kousicek za Wellingtonem. Nastesti jezdi nepretrzite, cekame jen asi 15 minut. Na druhe strane reky stoji krasna trojice vetrnych cerpadel.

Pokracujeme jihozapadnim smerem podel kosy pobrezi ktera se tahne v delce asi 200 km od Victor Harboru k mestu Kingston S.E. Tato oblast je tez znama pod nazvem Limestone Coast. Kolem silnice je spousta vice ci mene vyschlych lagun, ktere maji podivuhodne ruzovou barvu. Sul je usazena vsude kolem.

Priblizne ve tri hodiny odpoledne zastavujeme na maly odpocinek v Kingstonu. Maji tu "vystaveny" stary majak z Cape Jaffa (ktery je asi 15 km dale na jihozapad od Kingstonu). Byl postaven mezi roky 1868 - 1872 a v roce 1976 byl premisten na jeho soucasne misto. Prochazime se kolem v trave plne zluteho kviti.

Dostavame pomalu hlad a tak nase dalsi zastavka je ve meste na pobrezi - Robe. Davame si klasicke australske fish and chips (smazena ryba s hranolkama a tatarkou), uff nemohli jsme to dojist. Zbytky ryby nepohrdne hejno racku, kteri zebraji u venkovnich stolu. V Robe maji za nejvetsi atrakci Obelisk. Cerveno - bile pruhovana homole betonu. Dvanactimetrovy obelisk tu stoji od roku 1855 (stal tehdy 450$), byl tehdy cely bily a byly v nem uskladneny pomucky vystrelovane raketou na pomoc tonoucim pri zstroskotani lodi. Pozdeji byl dobarven cervenymi pruhy pro lepsi rozliseni oproti kopcum z bileho pisku za obeliskem. Za jasneho dne jej lze spatrit az z 20 km vzdalenosti. My jsme si vysli na jiny utes, kousek opodal, s majakem.

Bylo by hezke zustat na utesech az do zapadu slunce.

Vecer na krku, nocleh jeste v nedohlenu, tak alespon mala zastavka v Beachportu na kavu v utulne kavarne u plaze. Maji tu druhe nejdelsi molo v jizni Australii.

Slunce uz zapadlo, kdyz vjizdime do Mount Gambier. Je pozoruhodne krasovym kraterem uprostred mesta, jehoz steny jsou upraveny jako zahrady, misto je znamo jako Umpherston Sinkhole

(podle pana Umpherstona, ktery toto misto objevil nekdy kolem roku 1886) nebo tez jako The sunken gardens (propadene zahrady). V noci byla krasna prochazka po okrajich osvetlenych kraterovych zahrad az na nejnize polozene vyhlidkove molo.

Pozdeji uz v aute Irena telefonicky potvrzuje nase ubytovani v Portlandu - jeste asi 120 km dale na vychod. Cestou do Portlandu prekracujeme hranice, opoustime stat South Australia a vjizdime do Victorie.

Mame podezreni, ze pritel majitelky krasneho penzionku ji zavrazdil a zakopal ve sklepe. Pokazde, kdyz s nim Irena mluvila, rikal, ze ma jeho partnerka neco s telefonem, nebo ze tam zrovna neni a podobne pochybne vymluvy. Tato zena nam zustala utajena, nikdy jsme se s ni nepotkali.

Pravdou ale je, ze na nas pockal asi do pul desate aby nas ubytoval v prekrasnem dome s balkonem s vyhledem na ocean a vyplnil s nami objednavku na snidani. Bylo to jedno a nasich nejkrasnejsich mist, kde jsme spali. 

Victoria - South Australia den paty