Rano Irena nakrmila drubez nasim starym pecivem a od majitelky farmy jsme dostali domaci chleba. Dnes na nas ceka jezero Dove v samem srdci Cradle Mountains.

Uzka silnicka se klikatila lesem, jeli jsme kolem rozlehlych luk, na kterych trouchnively kmeny starych eukalyptu padlych kdysi davno pri lesnim pozaru. Misty az snova krajina nas nutila zastavit u krajnice a kochat se. Citelne se ochladilo a obloha nevypadala moc vlidne. Presto jsme si koupili povoleni ke vstupu do narodniho parku a dojeli az k blizkosti jezera Dove. Po otevreni dveri naseho auta vtrhl dovnitr temer uragan ktery vytrhl Irene z ruky nas 50 strankovy itinerar (nesesity) a rozfoukl ho do okoli. Vsechny stranky jsme nasli.

Prvnich par desitek metru jsem vahal, zdali v nasi ture kolem jezera pokracovat - bylo chladno a silny vitr. Krizi jsme prekonali a pokracovali. Zpocatku se cesta zdala byt nezajimava a fadni, krajina podobna kamenite stepi. Pozdeji vsak dreveny chodnicek vede neuveritelne hustym pralesem, do jehoz stromu se vpletaji rostliny s vodorovne rostoucimi kmeny. Cesta pokracovala krajinou podobnou nasi vysokohorske s kleci a pak dale do destneho pralesa. Obloha se postupne uplne vyjasnila a nam se nabizely kouzelne pohledy na masiv Cradle Valley. Voda v jezere obsahuje nejaky mineral, ktery ji dava zlutooranzovou barvu cimz se krajina stava jeste fotogenictejsi. Byla to krasna 7.5 km dlouha cesta.

U silnice od jezera jsme potkali dva male klokanky Wallaby, matku s mladetem. Zaplasili jsme je dal od silnice.

Asi 6 km pod jezerem, u navstevnickeho centra, jeste obejdeme kratkou 20 minutovou naucnou stezku (King Billy Walk), na ktere potkavame ostnatou echidnu s dalsim klokankem wallaby.

V podvecer se loucime se severni casti hor Cradle Mountains a vyrazime smerem na zapadni pobrezi. Slunce se jiz chyli k obzoru, probouzi se nocni zviratka - potkavame sametoveho wombata. V jednu chvili se nam otevira snad nejpusobivejsi vyhled do krajiny. V dalce nejvyssi Tasmanska hora - Mt Ossa, vlevo od ni hrbet Cradle Valley.

Protoze jeste nemame na dnesni noc ubytovani, zastavujeme u nejblizsi telefonni budky (mobil nema signal) a Irena bezvysledne telefonuje na nekolik vytipovanych mist. Vsude plno. Jedeme tedy naslepo do turisticky mene atraktivniho mestecka Zeehan. Stastna volba, v Mt Zeehan Retreat maji volno. Jsme jedini ubytovani v pomerne velikem penzionu se ctyrmi pokoji a obrovskou jidelnou s kuchyni. Meli jsme stesti, ze spravce tady cekal na jine turisty, kteri meli ten vecer prijet (neprijeli), jinak by nas nemel kdo ubytovat. Pred spanim si davame cervene vino a sklenku portskeho na dobrou noc.

Tasmanie, den ctvrty