Rano rychle snidame, mame pred sebou 35 km do Queenstownu a asi 30 minut do odjezdu historickeho vlaku z Queenstownskeho nadrazi. Od spravce penzionu jeste v rychlosti dostavame dve krabicky plne cerstvych jahod vypestovanych na zahonku vedle domu. Silnice je uzka a hodne klikata, nastesti neni zadny provoz. Irene je z toho trosku nedobre a rika mi neco o porizeni mensiho zavodniho volantu... Tesne pred Queenstownem, zbyva nam jeste asi 8 minut, dojozdime tezky a dlouhy nakladak. Tak to je asi konec. Jede tricitkou a v serpentynach nemam odvahu ho s nasim slabym autem predjet. Na kratke rovince se mi to vsak podari a uhanime dal. Pred vjezdem do mesta jeste spatne odbocime, ztracime drahocene minuty, a co horsiho, dostane se pred nas ten stejny nakladak... Uz to skoro vzdavame. K nadrazi prijizdime asi o 5 minut pozde ale vidime kour z lokomotivy, takze jeste asi stoji na nastupisti! Vysazuju Irenu pred nadrazim, bezi koupit listky a ja se snazim najit misto na zaparkovani. Vlak na nas pockal.

West Coast Wilderness Railway - tak se jmenuje puvodni zeleznice s vlaky tazenymi parnimi lokomotivami, ktera spojuje tezebni mesto Queenstown s pobreznim Strahanem. Cestou je nekolik zastavek s atrakcemi jako ryzovani zlata, moznost nakupu specialniho mistniho medu a zastavka na obed.

Vlak projizdi divocinou bez znamek osidleni. Poslednich par kilometru trati pred pobreznim mestem Strahan vede trat kolem reky King.

Reka je bez zivota a jeji brehy jsou casto desitky metru daleko od vody oranzove zbarvene s trcicimi pahyly mrtvych stromu. Dusledek chemickeho znecisteni tezebnim prumyslem ve 20 stoleti v Queenstownu. Smutny pohled. A prsi.

Mesto Strahan nas nicim neupoutalo, podivujeme se proc je turisty tak vyhledavano a proc je tu nejdrazsi ubytovani snad v cele Tasmanii.

Nasli jsme pilu, kde zpracovavaji drevo z Huon Pine - nesmi se tezit zive stromy, jen padle kmeny. Drevo je lehke a velmi tvrde. Obsahuje vodu odpuzujici olej, v minulosti se z nej vyrabely velke lode. Koupili jsme si par malych odrezku, ted nam doma krasne voni.

Autobus nas odveze zpet do Queenstownu, kde na nas ceka auto. Nakupujeme par drobnosti k jidlu a pokracujeme v ceste. Uz je podvecer a nas ceka prejezd cele Tasmanie z pobrezi zapadniho na vychodni.

Silnice stoupa po holych kopcich hrajicich snad vsemi barvami, podle druhu obsazenych mineralu. Mesicni krajina. Zastavujeme na porizeni par fotografii.

Po silnici Lyell Highway A10 mirime dal na vychod. Stale vice ci mene prsi. Zastavujeme asi po 20 km u Nelsons Falls - jedny z nejvetsich vodopadu Tamanie.